Tajemství bynovského lesa

Je to už nějaký čas, co jsem bydlel v městské části Bynov v Děčíně. Bynov najdeme na silnici Teplická směrem na Jílové, je to takové sídliště ale zároveň i vilová oblast. Najdeme zde zámek Bynov. Ten je sice veřejnosti nepřístupný, jelikož jej vlastní soukromá firma. I tak je možné si alespoň zvenčí zámek prohlédnout. Nachází se v parku u autobusové zastávky. Bynov sám o sobě má základní školu a dvě mateřské školy. V Bynově na sídlišti může také vidět kostel Jména Panny Marie, který byl postaven v roce 1933. Součástí městské části Bynov je také Nová Ves, ze které je výhled do okolí. Bynov je prakticky plně samostatný, má tu zde poštu, několik obchodů, restaurace, benzínovou pumpu, pneuservis a autoservis. Bynovem protéká Jílovský potok.

Zámek Bynov

Nedaleko zámku najdeme pomník Boží muka. Tvrz byla dostavěna roku 1605 Güntherem z Brünau. V roce 1628 byla tvrz prodána Kryštofovi Šimonovi z Thunu, ten ji vlastnil až do roku 1945. Na tvrzi bydlel lesník a výběrčí. Až v polovině 19. století zde byla zřízena tkalcovna. Až po roce 1945 budova sloužila jako archiv nebo sklad lesního závodu. 

Tajemství lesa

V místě v dávných dobách také žili rytíři. Projížděli tímto místem na koních. Vznikalo zde určitě mnoho bájných příběhů o rytířích ve zbroji. I oni měli mnoho příběhů a zážitků z okolí. Za krásného počasí má Bynov krásně probarvené okolí, ale když už se vydáte lesem po Bynovské ulici, k viaduktu neboli směrem k nádraží, kde vlak již dávno nejezdí, půjdete tedy dále směrem Horní Oldřichov. Při první zatáčce ale nebudete pokračovat dál po silnici, ale vydáte se lesem. Když budete mít to štěstí jako já v den mlhy a vlhka, les se najednou promění. Nebude to ten krásný les, s cestou jen tak do pohody. Mlha v lese, přes svůj terén ve vás budí tajemno. Cesta blátivá a všude mlha. A to hrobové ticho. U některých to budí možná i strach. Cesty jsou tam různé, můžete se vydat směrem ke kříži rytíře z Bynova. O tomto místě se váže legenda o rytíři, který zde skonal a má zde hrob. Musím uznat, že blátivá cesta nebyla úplně vhodná, ale ta mlha mě lákala jít dál a dál. Až ke kříži jsem nedošel, někde v půlce cesty a i přesto, že mě můžete mít za blázna jsem slyšel za mnou kroky. Mohla to být voda, která padala z listí. Mohlo to být i zvíře. Celou dobu jsem si říkal, že to všechno jsou jen zvuky lesa. Fotil jsem dál, snažil jsem se vše nevnímat a správně nastavit čas i clonu. I když fotíte slyšíte, lehké zakřupnutí, anebo tajemné kroky. Pořád v sobě hledáte logické vysvětlení.

Kroky šli semnou

Asi po několika kilometrech se dostávám k rozcestí. Mapa na mobilu přestala fungovat. Nešlo se vůbec připojit. Signál nebyl. Kroky, které jsem o pár kilometrů zpět slyšel, nabrali na síle. Jako kdyby neznámá bytost se rozhodla, že přijde za mnou. Mohlo to být ale nakonec cokoliv. Musím uznat, že tak jak se nebojím se ve mě hrdlo sevřelo. Nastoupil strach. Kroky ke mně došli. Sami víte, jak zvuk kroků v blátě vydává zvuk. Schválně zkuste si to jen představit. Není to křupání ale čvachtání s mlaskáním. Nejhorší je, když to slyšíte, jak to z větší dálky jde až k vám a zastaví se to až za vašimi zády. Bál jsem se otočit. První, co mě napadlo, že by jelen. To by byla parádní fotka. Jsem připraven na to první cvaknutí. Snažil jsem se rozesmát, ten vnitřní hlasy vám říká. Bude to takové jelení “selfíčko”.

Nikdo nikde

No co, polkl jsem poslední slinu, otočil se a nikdo nikde, jen krásná mlha a studený vánek. Chvíli jsem tam stál a vnímal to prostředí a zároveň jsem si říkal, co když stojí ten duch naproti mně a kouká na toho blázna co tam dělá tak pozdě v lese. Co když to byl ten rytíř, co má v lese ten hrob? Napadalo mě opravdu mnoho otázek, ale také to mohla být náhoda. Říkal jsem si, může to být i únava. Celý den jsem pracoval na fotografiích ze svatby a moje večerní procházka s pár zvuky nabrala na síle. Jako fotograf jsem si řekl, dobře asi je dobrý jít zpět. Ale pořád mě to lákalo jít dál, co když tam dál bude lepší snímek. Musím uznat, že jsem šel opravdu zpátky, a to jen proto, že hned vedle mě, kde nebyl žádný strom jen spadlá větev a nikde nic náhle se ozvalo zafunění a silné zapraskání. Asi si říkáte, prase to bylo. No jo prase bych viděl, ta větev nebyla tak velká. Uznávám, lekl jsem se dal se na rychlý úprk. Asi mě neznámá entita slyšela, ještě chvíli cestou zpět jsem slyšel jako když jdou kroky dál cestou až jsem je přestal slyšel. Měl jsem docela nahnáno a tlukot srdce, a kouř od úst dal taky za své. Dostal jsem se zpět na silnici. Otočil se a zafoukal jemní studený vánek. Prošel mnou pocit jako když jsem tam neměl v lese co dělat. Jako kdyby vám les řekl, že už máte jít domů. Byl to dobrý nápad, najednou se rozsvítili pouliční lampy a já se vydal zpátky domů. Než jsem došel domů byla tma. Možná třeba mě jen upozornil ať nejdu dál, že bych to třeba domů nestihl nebo tam opravdu mohlo být divoké prase. Kdo ví. Do lesa se brzy zase vrátím v těchto podzimních časech.  

Bynovský les v kostce

Les je to krásný, bal jsem v jeho blízkosti i za krásného počasí a cestou na procházku nebo houbaření doporučuji. Určitě se vydejte ke kříži, najdete zde také několik vyhlídek, ze kterých je vidět Bynov. Doporučuji najít skalní masiv znám jako Zapomenutý kámen, nebo Bynovská stěna. Od kříže, kde najdete místo na posezení a odpočinek, je možné najít vyhlídkou známou jako Čertův jazyk. Najdete zde dva prameny. Jeden po názvem Pod Kloboukem a druhý Thielova studánka. O městské části Bynov se budu do podrobná věnovat v seriálu „Putování po Děčíně“, kde vás vezmu na konkrétní místa kde najdeme vše, o čem jsem zde psal. Snad kroky, které jsem slyšel znovu neuslyším.     

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *