Cestujeme na horu Říp
Podzimní počasí není jen o dnech slunečního počasí, ale také o krásném zabarvení přírody. A když se spojí slunečné dny s pestrou podzimní paletou, je to až škoda nevyužít na nějaký příjemný výlet. To samé nás napadlo.
Cestou necestou
Byla neděle ráno, kdy jsme plánovali výlet na horu Říp. Naposledy jsem tam byl, abych fotil svatbu, a to v dešti. Nebylo to úplně příjemné. Tentokrát jsme se ale vydali pěšky, já a můj malý pes Falko. Falko je kříženec maltézského psíka s bišonkem, a když jdeme ven na procházku, dává nám po pár kilometrech najevo, že gauč je lepší. Někdy si říkám, že ten pes občasným pohledem jako kdyby říkal: „Páníčku, chci potom slušnou odměnu.“ Bylo krásně, a tak jsme nasedli do auta a vyjeli na cestu. Krásná krajina a úžasné výhledy nás provázely celou cestou až do obce Krabčice. Tato malá vesnička se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. V obci žije zhruba 900 obyvatel a nachází se ve výšce 268 metrů nad mořem. Krabčice nabízí i několik pamětihodností, jako je Evangelický kostel z roku 1885 a krásná malá sloupová zvonička v obecním parku. Naše hlavní otázka byla, kde zaparkovat. To je vždycky u každého výletu to nejdůležitější. Nakonec jsme našli místo, ale já nějak nepočítal s tím, že budu za parkování platit. A nevím ani proč jsem vypnul motor u auta a šel hledat peněženku. Takový menší trapas, ale co se stane. 😄
Praotec Čech a bájná hora Říp
Hora Říp je místem, které by měl znát každý občan České republiky alespoň jednou za život. Nejenže je součástí české historie, ale také má význam jako památné místo. Na horu Říp vede několik cest. Jedna z nejznámějších vede z obce Krabčice, kde můžete najít parkoviště a občerstvení v podobě dobré kávy nebo vaflí. Na Říp se můžete dostat po červené a modré stezce z Krabčic, nebo z druhé strany z Ctiněvsi po červené stezce, z Mnetěše po modré stezce a z Vražkova po žluté stezce. Během naší cesty z obce Krabčice jsme si všimli, že stromy jsou očíslované. Ptali jsme se, proč tomu tak je, a zjistili jsme, že jsou to památné stromy, které mají své čísla kvůli evidenci. Na cestě na Říp jsme potkali mnoho lidí, a dokonce i náš pes Falko se zapojil a začal štěkat na každý strom. Po chvíli to ale vzdal.
Před kopcem
Na konci této aleje nás čekalo malé občerstvení. Okolí Řípu nabízí také možnost projít naučnou stezku, která zde vznikla v roce 2008. Tvoří ji sedm naučných tabulí, které vás informují o geologii, flóře a fauně. Naše cesta však vede nahoru do kopce. Popravdě jsem si zprvu říkal, že to bude snadné a půjde hladce. Avšak v jednom úseku mě překvapilo strmé stoupání a já si řekl: „A do prdele…“. Cesta nahoru je opravdu náročná, a pokud nemáte trénink do kopce, doporučuji jít pomalu a těšit se na odměnu, která vás čeká nahoře. Během celé cesty můžete vnímat částečné výhledy přes stromy do okolí. Les je různorodý, s různými druhy stromů a keřů. To vás možná rozptýlí od nejprudšího kopce. Zprvu jsme šli poměrně rychle, ale čím více stoupání, tím víc jsem si říkal: „To jsem si vymyslel ptákovinu.“ I když si můžete po chvilkách odpočinout na místních lavičkách, já jsem se rozhodl, že když ten kopec zvládne můj pes Falko a partnerka, zvládnu ho i já. Srdce mi bušilo jako o život, a kdybych měl u sebe zástrčku, mohl bych dobíjet mobil tlukotem srdce. Ale nakonec jsem to zvládl. Cestou jsme míjeli Mělnickou vyhlídku, kde jsme si odpočinuli, doplnili tekutiny a fotografovali okolní výhled. Seděl jsem chvíli, bral druhý dech, a pes začal kňourat, že už dlouho sedím. I partnerka byla víc v pohodě, ale trénink je opravdu znát. Sice na svatbách se naběhám dost, ale pořád je to všechno na rovině.
Vrchol jako odměna
Po zdolání cesty a náročného výstupu, kdy celou dobu Falko táhl jako by měl v sobě ještě nějaké rezervní baterie, a to přesto, že mu je už přes třináct let a celý týden se válí na gauči a spí, jsem se konečně těšil na vrchol. Samozřejmě partnerka s psem už byli nahoře, a já si říkal: „No, dám to.“ Možná si to zopakuji, ale necháme tomu nějaký čas. Moje první slova na vrcholu byla: „Hurá, dal jsem to! Ještě nejsem starý.“ Po výstupu na vrchol nás čekala turistická chata s občerstvením. Nedaleko ní jsme objevili Trigonometrický bod. Jedná se o bod I. řádu České státní trigonometrické sítě, která byla vybudována po celé České republice v letech 1864–1898 Vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni. Upřímně řečeno, ani já sám nevěděl, že něco takového existuje, ale pokusím se zjistit více a možná se tomu budu věnovat v nějakém brzkém článku. Naší další odměnou byla rotunda svatého Jiří a svatého Vojtěcha. Do rotundy je možné vstoupit a prohlédnout si její prostory. Můžete se obohatit o historii okolí a historii rotundy. Její pravděpodobný vznik se datuje kolem roku 1039, a v roce 1126 ji nechal kníže Soběslav I. obnovit a rozšířit. Až v letech 1869–1881 a v 60. letech 20. století byla rotunda přestavěna a stavebně upravena.
Párek v rohlíku a pot úplně všude
Výstup na horu je pro trénované jedince snadný, ale když se na výlet vydají lidé bez tréninku, není třeba spěchat. Je uklidňující, když na výletu zvládne i malý pejsek, který není zvyklý na velké výlety. Co vy? Dáte to také? A co já? No, uf… Dal jsem to, a bylo by hezké toto místo navštívit třeba v zimě. Asi cesta nahoru nebude udržovaná, ale kdo ví. Mě by zimní výlet lákal kvůli výhledům. Vím také moc dobře, že budu zase si pod vousy povídat: „No, to jsem si zase vymyslel hovadinu.“ Turistická chata nabízí dobré občerstvení a na čelní straně má jeden nápis. Jedná se o známé heslo: „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp.“ Partnerce jsem říkal, že by muselo být opravdu krásné na tomto místě se ubytovat, pokud by to šlo. Večer neslyšíte vůbec nic, ale ráno ten malý horský vzduch s výhledem na rotundu. Taková místa jako jsou chaty někde v lese mě vždy lákají. Níže vám přidám odkazy na zajímavé čtení o historii a informace o otevírací době a cenách vstupu. Náš výlet na horu Říp byl sice unavující, ale počasí bylo krásné, bylo co fotit. A na závěr? U parkoviště jsme si dopřáli ovocné “vafličky” se šlehačkou. Poseděli jsme v křesílkách, které známe z pláží, a seděli vedle čistě zeleného rybníka, kde už chyběl vodník. Toho jsme nakonec po cestě potkali a udělali jsme menší paparazi. Pak už jen nasednout do auta a jet domů. Výlet se povedl, nafotilo se hodně snímků. I partnerka fotila. A co bude příště? Určitě další výlet do kopců.
Užitečné odkazy
Celková galerie co se ten den nafotilo – https://lukascerny.eu/cestovani/nggallery/cestovani/cestujeme-na-horu-rip
Můj profil na Facebooku – Facebook
Můj profil na Instagramu – Váš osobní kouč & Fotograf (@lukascerny.eu) • Fotky a videa na Instagramu
Hora Říp – Hora Říp – symbol české národní historie – Kudy z nudy
Pohlednice z hory Říp – V&L – Vydavatelství pohlednic (pohledyfukal.cz)